„Multikulturní vzdělávání mládeže na pozadí migrující Evropy"
Mgr. Julija Judlová
předsedkyně občanského sdružení OBERIG
město Ústí nad Labem
Za poslední desetiletí se geopolitická mapa Evropy podstatně změnila. Rozpad Sovětského svazu, pád Berlínské zdi a spojení východního a západního Německa, válka v Jugoslávii a vznik nových státu na Balkánu a nakonec samotné rozdělení Československa - všechny tyto události způsobily, že dnes žijeme v jiném světě než byl ten, do něhož jsme se narodili. Svět se mění velmi rychle a my s ním. Mění se nejenom hranice či politické uspořádání států, mění se celá společnost, naše zvyky i samotné vnímání světa kolem nás. Je pochopitelné, že takové změny v řadě lidí vyvolávají neklid, jenž způsobuje strach z neznámého.
Pád „železné opony" a následné otevření hranic nám umožnilo volně cestovat, ale nemělo by nás zarážet, že ostatní lidé cestují k nám. Migrace je přirozeným jevem, který byl v Evropě stejně jako v jiných částech světa vždy přítomen. Až události XX. století způsobily, že prostor středovýchodní Evropy se změnil na prostor posetý téměř homogenními státy.
Přesto, že se v současnosti často říká, že přistěhovalectví je pro český národ věcí novou, opak je pravdou. Česko mělo zkušenosti jak s migranty, tak i s multikulturní společností již v dávné minulosti. Již ve 12. století se stává Praha, střed nově vznikajícího státu, mezinárodním obchodním střediskem. Dokonce ještě I. Československá republika byla dost pestrobarevná, žili zde Češi, Slováci, Maďaři, Rusíni, Poláci, Židé a Němci, kteří byli dokonce nejpočetnější německou menšinou v celé Evropě.
Konec XX. století vrátil Středoevropskému prostoru jeho historické postavení - postavení místa, kde se střetávají různé národy a kultury. Žádná z dnešních evropských zemí již není uzavřeným ostrovem, stále více se nás dotýkají problémy evropského a globálního významu. Konec konců je to vidět i na dnes probíhající ekonomické krizi, která zasáhla celý svět bez rozdílu národnosti či rasy a vyjít z ní můžeme také pouze společně. S problémy jiných zemí se potýkáme každý den i skrze imigranty, s nimiž se denně potkáváme.
Právě proto současná doba klade zvýšené požadavky i na vzdělávání mládeže. Protože právě mládež je nejvíce náchylná k různým vlivům, je interkulturní vzdělávání velmi důležité a je nutné při tom postupovat velice opatrně. Interkulturní vzdělávání je velmi složitý proces, který je tím složitější, čím rozmanitější je společnost. Vzhledem k tomu, že etnocentrismus a xenofobie jsou do jisté míry vlastní všem kulturním společenstvím, není jednoduché tyto často hluboce zakořeněné postoje měnit. Nestačí jen říct: „Mějte rádi lidi všech národností". Navíc mladí lidé mají vzpurnou povahu, a pokud mají pocit, že je jim něco vnucováno, stavějí se k tomu odmítavě, aniž by se vůbec zamysleli proč.
Cílem naši organizaci, stejně jako i cílem konference, jenž jsme realizovali za podpory ČNA MLÁDEŽ ve dnech 27. a 28. srpna ve městě Ústí nad Labem je výměna zkušeností v oblasti interkulturního vzdělávání mládeže, hledání nových cest a možností jak v této práci pokročit.
Ovšem nejdříve bychom měli ujasnit základní pojmy. Co je multikulturalizmus, multikulturní výchova, migrace, integrace, asimilace?
V případě „multikulturalismu" se jedná o pojem, který v tzv. západním světě se začal objevovat již krátce po druhé světové válce jako reakce na strach z dalších válečných konfliktů a ve své podstatě označuje: „soužití odlišných národů a skupin v rámci občanské společnosti ve specifickém systému institucí, tradic, postojů a hodnot, při němž dochází ke vzájemnému ovlivňování kulturních systému a případnému vytváření systémů nových."
Společenským cílem multikulturalismu je potom vědomé úsilí o vytvoření pluralitní společnosti zahrnující množství odlišných sociokulturních skupin, které je založeno na principech rovnosti, tolerance, respektu a konstruktivní spolupráci. Nástrojem k dosažení tohoto cíle slouží právě multikulturní (interkulturní) vzdělávání.
V podstatě z toho vyplývá, že multikulturní vzdělávání je výchovou k toleranci a respektu vůči jiným národům a kulturám. V žádném případě bychom neměli multikulturalismus považovat za jakýsi druh kulturní globalizace. Často je ve společnosti slyšet názor, že cizinci by se měli přizpůsobit nám, nebo ještě lépe, že by se měli chovat jako my a pak je mezi sebe přijmeme. Avšak integrace není asimilace, zde bychom neměli usilovat o úplné přizpůsobování menšinové skupiny většinové. Skutečně multikulturní společnost není společností fanatiků jedné víry, nýbrž je společností soudných, kriticky a nezávisle myslících jedinců, kteří jsou si vědomi své důstojnosti a jsou schopni respektovat důstojnost, práva a svobodu ostatních i přesto, že tito „ostatní" mají jiný názor, odlišný způsob života či jinou barvu pleti. A právě výchova takových jedinců patří k prioritám současného vzdělávání.
Jak tedy bychom měli k otázce interkulturního vzdělávání mládeže přistupovat? V první řadě bychom měli naučit mladé lidi samostatnému myšlení oproštěnému mylných stereotypů a představ. Měli bychom je naučit, že být jiný neznamená mít hendikep, že jiná kultura je sice jiná, ale zároveň není ani horší ani lepší, a proto by neměla být chápána, jako zdroj konfliktu, nýbrž jako příležitost k vlastnímu obohacení. Interkulturní vzdělávání musí vést mladé lidi k samostatnému myšlení, mělo by pokládat otázky a nechávat prostor pro hledání vlastních odpovědí. Měli bychom naučit mládež vnímat každého jedince individuálně, jako výjimečnou osobnost, kterou beze sporu každý z nás je.
Avšak dříve než budeme připraveni správně vnímat ostatní, měli bychom se nejdříve zamyslet nad sebou samými.
Jak dnes vnímáme „migranta"? Středně-statistický Čech, ostatně stejně jako středně-statistický Rus, se u tohoto pojmu možná ušklíbne. Obraz migranta se liší v podstatě stejně jako se liší náš pohled na okolní svět. Pro jednoho „migranti berou práci", pro jiného „znehodnocují vlastní kulturu", pro dalšího „kulturu obohacují a svým působením přispívají společnosti".
Chceme-li mluvit o migrantech, měli bychom si nejdříve vzpomenout na svůj vlastní původ. Copak nejsme my sami produktem migračních procesu? Kolik z nás dnes žije skutečně tam, kde se narodili naši předci? A i kdybychom takové lidi mezi námi našli, kdo zaručí, že jejich potomci budou žít stále tam, kde se oni narodili? Migrační procesy ovlivňují každého z nás. Myslet si, že mě se to netýká, by byl omyl. Může se to stát každému z nás. Žádný z migrantů si život v jiné zemi dopředu neplánoval a v dnešním hektickém světě si také nikdo z nás nemůže být jistý, kde zítra skončí.
Měli bychom prostřednictvím interkulturní výchovy usilovat o to, aby mladí lidé tuto skutečnost také chápali.
Problematikou interkulturního vzdělávání mládeže se naše organizace zabývá již od roku 2005. Nejdříve jsme jako koordinátoři pro Ústecký kraj participovali na projektech pražského občanského sdružení SLOVO 21. Od roku 2006 jsme ve spolupráci se studenty (dnes již absolventy) PF ÚJEP v Ústí nad Labem, oboru „obchodní ruština", začali s realizací vlastních projektů. Metody práce, které během interkulturního vzdělávání mládeže využíváme, jsou následující. Jedná se v první řadě o navázání konstruktivního dialogu s mládeží prostřednictvím videodokumentu, navázání osobního kontaktu se zástupci jiných národů a kultur pomocí interkulturní hry, kdy každý žák (student) má možnost se vcítit do role cizince a prostřednictvím následné diskuse na téma soužití se zástupci jiných národnosti žijících v Česku. Svými projekty se snažíme vzbudit zájem mladých lidí o jiné národy a kultury, podnítit jejich iniciativního ducha, donutit k zamyšlení.
V letech 2006 - 2008 jsme za podpory ČNA MLÁDEŽ a Magistrátu města Ústí nad Labem a ve spolupráci s neformální skupinou mládeže z řad studentů a absolventů PF UJEP v Ústí n. L. oboru „obchodní ruština" realizovali celkem 3 projekty zaměřené na multikulturní vzdělávání mládeže. V průběhu těchto projektů jsme natočili dva videodokumenty.
První s názvem „Cizincem v Česku?" vznikl v průběhu prvního projektu a pojednává o životě cizinců z řad mladých lidi, o jejich zkušenostech a prožitcích v ČR, prvních dojmech a jejich vnímání české společnosti.
Další videodokument s názvem „Jsme stejní jako Ty?", vznikl v průběhu druhého projektu a tak již reagoval na potřeby a požadavky cílové skupiny. Na rozdíl od prvního videodokumentu byl zaměřen spíše na představení vnitřního světa mladých cizinců než na jejich zážitky během života v ČR, jak tomu bylo v prvním případě. Tentokrát bylo cílem ukázat české mládeži spíše jejich pocity, sny a zájmy cizinců, aby si uvědomila, že v podstatě se ani tak zvlášť neliší od nich samotných. Součástí videodokumentu byly také otázky problematiky xenofobie a Evropanství nad nimiž se bylo třeba zamyslet.
Oba tyto dokumenty jsme měli možnost prezentovat v rámci hodin multikulturní výchovy na základních a středních školách v regionu.
V rámci třetího projektu vznikla publikace s názvem „Cizincem v Česku?". Obsahem této publikace jsou výsledky dotazníkového šetření vztahu české mládeže a jejich rodičů k cizincům, které proběhlo v rámci prvních dvou projektů. Mimo jiné obsahuje tato publikace životní příběhy jednotlivých cizinců - účastníků projektu, a kapitolu věnovanou historickému představení české společnosti jako společnosti multikulturní, která vlivem historických událostí o svou multikulturnost přišla.
Výsledky dotazníkového šetření poukázaly na to, že negativní vztah k cizincům mají především jedinci, kteří s nimi nemají téměř žádné zkušenosti, což je důkazem toho, že informovanost o problematice integrace cizinců je velmi důležitá. Velký význam má i osobní kontakt cizinců (lektorů) s mládeží.
Do budoucna plánujeme přesunout tento koncept multikulturního vzdělávání mládeže do širšího měřítka v rámci příprav a realizace mezinárodního projektu, který plánujeme realizovat prostřednictvím programu „Mládež v akci", ve spolupráci s organizacemi, jenž byly na konferenci přítomni.